Výhry upevnily pozitivní atmosféru v šatně, libuje si po povedeném startu sezóny hostivařský Patrik Švec

V Hostivaři nahlíží čím dál více juniorů pod pokličku mužské extraligy a výjimkou není ani obránce Patrik Švec. Jeho tým vstoupil do sezóny s novým trenérem a vzpomínkou na loňské vzestupy a pády. Nyní po dvou nájezdových triumfech a vítězné přestřelce pomýšlí se spoluhráči na ty nejvyšší cíle.

Už před prvním zápasem nám přišlo, že máme dost silný kádr

První dvě utkání podzimu jste vyhráli shodně 5:4 po nájezdech. Jak zpětně hodnotíte vaše představení proti Svítkovu a Ústí?

Do Pardubic jsme jeli s tím, že nevíme, co vlastně čekat. Pořádně jsme neměli vlastní přípravu, takže ani žádný přípravný zápas. Nezačali jsme úplně nejlíp, naštěstí nám tam padl první gól. Pak už jsme ale teda jen dotahovali. Předposlední gól nás ohromně nakopnul, a nakonec jsme zvládli vyrovnat. Když jsem viděl naši euforii a tváře soupeře, věděl jsem, že tohle už vyhrajeme. Otto v brance pak podržel a bylo hotovo. Doma s Elbou to byl úplně jiný zápas. Soupeř celou dobu betonoval, my pořád útočili, ale nějak se nám nedařilo dostat se do vedení. Jsem rád, že nám nájezdy znovu vyšly. Klíčem bylo nepřestat věřit.

Co se dělo v divokém duelu na půdě Blatné? Bylo po druhé třetině na místě bát se o výsledek?

Roli hrálo určitě třeba to, že jsme přijeli na čtyři beky. Zároveň jsme ale tlačili i během té druhé třetiny, jen nám tam nic nepadalo. Soupeř s postupným vyrovnáváním samozřejmě cítil šanci, ale my se nenechali rozhodit. Bylo to hodně o tom, kdo dá po přestávce první gól. Povedlo se to nám a pak už jsme se zase vezli. Zpětně to vypadá, že góly padaly jen do jedné brány.

Po třech výhrách to vypadá na podstatně lepší vstup do sezóny než posledně. Pozorujete v kabině změny oproti loňské sezóně?

Už před prvním zápasem nám přišlo, že máme dost silný kádr a v šatně panovala dobrá nálada. To nejdůležitější ale je, že naše výhry tu pozitivní atmosféru ještě upevnily, což se nám loni přesně nepodařilo.

Další změna proběhla na pozici trenéra, kterou nakonec převzal Jan Soudil. Jak se týmu podařil přechod pod jeho křídla?

Tahle změna byla pravděpodobně jedním z důvodů, proč jsme v podstatě neměli samostatnou přípravu jako juniorka, tím pádem ani žádné vlastní turnaje nebo zápasy. Naštěstí jsme i tak většinově sehraný. Co se přímo trenéra týče, přijde mi skvělý jeho vztah k hráčům.

Po semifinále s Kladnem jsme všichni cítili velké zklamání

Podle výsledků změny týmu jedině prospěly. Mohl by hrát určitou roli i hlad po úspěchu z konce minulého jara, kdy Hostivař po slabší sezóně na poslední chvíli pořádně zamíchala kartami?

Určitě ano. Po semifinále s Kladnem jsme všichni cítili velké zklamání. Vyřazení Plzně nás nakoplo tolik, že jsme v té další sérii byli podle mě zase lepší a chtěli jsme jít dál. Bohužel to nevyšlo a v nás to zůstalo doteď. Letos chceme vyhrát!

Projevuje se už také zakomponování většiny juniorů do extraligového A týmu? Jak vy osobně vnímáte prolínání vaší kategorie do dospělého hokejbalu?

Ze startu přípravy jsem se upřímně trochu bál, ale po chvíli to začalo být super a už teď cítím, že mi to herně pomohlo. Na Páňa cupu už jsem se cítil v klidu a hrát proti Slovákům a podobně byla zajímavá zkušenost. Obecně mě extraligový hokejbal baví, hlavně díky té rychlosti. Myslím, že celkově se tenhle systém na juniorce projeví až za chvíli. Spousta z nás má za sebou teprve pár zápasů, ale u kluků, co hrajou za áčko už dýl, můžeme vidět, jak sehraný jsou, a kolik jim to dalo.