Tým nesl od začátku sezony na zádech batoh obrovského očekávání, přiznává Jiří Černý

Redakce hokejbalového klubu z Berouna vyzpovídala předsedu klubu a trenéra dorostu Keltů Jiřího Černého. Jak hodnotí loňskou sezónu? A jak se těší na tu novou?

To, že ta letošní byla ještě o poznání zdařilejší, mi dělá opravdu radost

Jak se z pohledu předsedy díváš na klubové úspěchy v uplynulé sezoně? Věřil bys minulý rok tomu, že budou Kelti takhle úspěšní?

Už sezona 2021/22 byla pro náš klub mimořádně úspěšná. To, že ta letošní byla ještě o poznání zdařilejší, mi dělá opravdu radost speciálně proto, že vím, že to není náhoda. Stojí za tím spousta poctivé práce a vložené energie, a přestože to není jen o výsledcích, v posledních dvou sezonách objektivně sklízíme více pomyslného „medailového ovoce“. Jak někdy říkám, naším hlavním výstupním artiklem by měla být radost a úsměv…a je zřejmé, že se sportovními úspěchy se to daří pochopitelně lépe než bez nich.

Po minulé sezoně, ve které byl bronz spíše příjemným překvapením než očekávanou věcí, se letos od dorostu čekal stejný, ne-li, blyštivější úspěch. Nevznikl tak na tým zbytečný tlak?

Myslím, že ano. Měli jsme k dispozici poměrně velké množství šikovných hráčů, ale současně jsme s tímhle týmem od začátku sezony nesli na svých zádech „batoh“ obrovského očekávání a každé, i drobné, zaváhání bylo pod těžkým drobnohledem. V kombinaci s tím, že chvíli trvalo, než jsme začali fungovat jako tým a přestali se srážet vlastní hloupostí, není divu, že jsme na podzim zbytečně poztráceli sedm bodů. Jaro už byl ale jiný příběh a na tuhle jízdu i partu budu určitě rád vzpomínat.

Jak už jsi nastínil, na jaře tým neprohrál v základní části jediný zápas a slavil s těsným prvním místem i přímý postup na finálový turnaj. Jaké utkání bylo podle tebe pro tým nejtěžší?

Řekl bych, že v podstatě každé měření s týmy z první pětky - s Plzní Kladnem, Kertem nebo Ústím - mělo svoji kvalitu, prověřilo nás a pomohlo nám se zase o kousek posunout. S Plzní jsme na jaře třikrát prohrávali, na Kertu jsme před poslední třetinou byli zpátky o dvě branky, ale kluci ukázali svou herní a mentální sílu a tyhle zápasy dokázali otočit. Škoda jen, že v semifinále ve Svitavách se to už z mnoha důvodů nepovedlo. O to jsem ale radši, že i tuhle zkušenost někteří kluci zúročili na mistrovství světa juniorů a zlatou medaili si na konci sezony na krk pověsili. Jen si přeju, aby to jejich hlad po úspěchu nezměnilo a v září stáli na prahu nové sezony stejně hladoví jako dřív.

Meziročně udělali dorostenci obrovský výkonnostní progres, který zužitkovali i v zápasech juniorky, kde část kluků pravidelně nastupovala. Co za tím stálo?

Je z mého pohledu nesporné, že propojení dorostu a juniorky přineslo oběma týmům mnoho dobrého a nakonec z toho byla v obou případech republiková medaile. Je holý fakt, že tréninky a zápasy juniorky byly pro některé naše dorostence obrovský výkonnostní akcelerátor. Byl to prostě vliv, který do výkonnostní progrese promluvil patrně nejvíc… i když sezona nebyla jen o těch, kteří hráli za juniorku. Současně si přiznejme, že na úplný vrchol to ani v jedné kategorii nestačilo. Prostě jsme stále ještě z nejrůznějších důvodů nebyli dost dobří na to, aby se to povedlo. Věřím ale, že tyhle svým způsobem unikátní zkušenosti zúročíme v dalších sezonách a že nám v mnoha situacích pomohou.

V nadcházející sezoně budeš spolupracovat na trenérské lavičce s Martinem Hipčou a Josefem Moravcem. Co můžou trenéři hráčům nabídnout?

Martin alias Banán s námi pokračuje dál a v jeho případě se i dál těším na jeho příspěvek k dobré náladě v týmu na zápasech a v tréninkových jednotkách. Příchod Pepy velmi vítám, a to z mnoha důvodů. Jednak je to zkušený a léty prověřený trenér, a jednak je to naturelem člověk, který může některé naše už místy stojaté vody řádně rozvířit. Hodit do našeho keltského rybníčku pořádnou štiku považuju prostě za velmi zdravé. Snadno by se nám totiž mohlo stát, že začneme být tak spokojení s tím, jak to děláme, že nám jaksi začne unikat, že už to třeba tak skvělé není. Změna kombinovaná alespoň s dílčí pochybností o vlastní neomylnosti jsou totiž z mého pohledu důležité ingredience nutné pro další vývoj vpřed.

Po dvou letech odchází hráči ročníku 2006, kteří výrazně přispěli k oběma dorosteneckým úspěchům. Bude to pro tým citelná ztráta?

Ztráta to určitě bude. Myslím, že je všeobecně známo, že tenhle ročník máme v Keltech silný. Nicméně je to jako s pověstnou poloprázdnou, respektive poloplnou, sklenicí. Buď můžu přepočítávat ztráty anebo se těšit na práci s novými hráči…a já volím za "B". Když jsem si hned v pondělí po finálovém turnaji začal psát sestavu na další sezonu, bylo mi jasné, že není důvod k obávám. Asi nebudeme mít tolik individualit, ale věřím, že zase můžeme být silnější v těch aspektech, kde měl minulý dorostenecký tým hlavně na podzim rezervy. Navíc fakt, že se tentokrát od nás až tolik nečeká, považuju jednoznačně za výhodu.

V průběhu sezony a na finálovém turnaji byli vidět někteří hráči ročníku 2008, kteří se do dorostu naopak přesouvají. Jak však kluky, kteří za dorost ještě nehráli, ideálně připravit na náročnější podzimní zápasy?

Vloni i letos s námi i na finálovém turnaji bylo pět starších žáků. Ti kluci tam nebyli náhodou, pracovali s námi větší část sezony a nám všem to teď určitě pomůže. Trénujeme už od 1. srpna v kombinaci hřiště-atletika–posilování, na systematičtější věci dojde později. Šanci se ukázat dostane každý a bude jen na nich, jak se s ní popasují. Konkurenci nám budou dál zvyšovat starší žáci i ženy a dívky a věřím, že v téhle kombinaci složíme zajímavou sestavu.

Očekávám opět kvapíkové tempo a vysoké nasazení zejména pro lidi, kteří tvoří kostru našeho klubu

Stejně jako každý rok bude dorostenců v soupisce více než dostatek. S jakým počtem hráčů je ideální zápas odehrát? Jak budete řešit nominace na utkání?

Obvyklým maximem na utkání je 17 hráčů a dva brankáři. Nominaci budeme řešit vždy na tréninku před utkáním a v dorostu už výrazněji, než v žákovských kategoriích zohledňujeme výkonnostní kritéria, samozřejmě za předpokladu dodržování základní disciplíny. Starší žáci, ženy i dívky dostanou prostor obvykle tehdy, pokud se budou ukazovat jako platnější než někteří kmenoví hráči dorostu.

Extraligu dorostu čeká změna systému soutěže, na finálový turnaj se nově kvalifikují vítězové čtvrtfinále play-off. Na jaře se navíc týmy rozdělí na dvě výkonnostní části. Jaký máš na tento nový systém názor?

Jednoznačně pozitivní, jsem za něj opravdu rád a považuju ho za krok správným směrem. Už několik let se více či méně mluvilo o tom, že dosavadní systém není optimální. Jsem rád, že při přípravě propozic na novou sezonu padly kritické hlasy na úrodnou půdu a vznikl produkt, který je kromě jiného i spravedlivější pro všechny zúčastněné.

Na závěr klasická otázka. Jaké máš očekávání do nadcházející sezony? Co bude potřeba udělat pro naplnění všech cílů?

Očekávám opět kvapíkové tempo a vysoké nasazení zejména pro lidi, kteří tvoří kostru našeho klubu a dlouhodobě vím, že se na ně naše členská základna může spolehnout. Současně bych si přál, abychom se dokázali těšit z každého podařeného dne či týdne a z dílčích pokroků našich i našich svěřenců… zkrátka abychom si dokázali užít cestu, po které jdeme a šli jsme po ní se zápalem a entusiasmem. Pokud se to bude dařit, věřím, že další nejen sportovní úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat. Přeju všem hodně štěstí do další sezony.