Hostivař byla mým prvním klubem mimo mateřského Kolína, oprašuje návrat do Prahy Michal Šupík

Michal Šupík je zkušeným brankářem, který odchytal mnoho zápasů jak v Extralize hokejbalu, tak 1. Lize. Loni si s poličskou Kometou dokráčel pro titul. Navíc se vrátil do Extraligy, ale teď hlásí ještě větší návrat! A to na pražskou Hostivař. Co prozradil v našem rozhovoru?

Hodně mi pomohlo, že jsem mohl každý týden trénovat s extraligovými borci

Michale, nejdříve bych se vrátil do minulosti. Loni jste konečně získal prvoligový titul s Poličkou. Jak moc těžké to bylo? A jak moc velký pocit štěstí to ve Vás vzbudilo?

Sezóna to byla celkem náročná, ale jelikož se nám v základní části velmi dařilo, tak jsme se všichni těšili na play off a věřili, že tentokrát to dotáhneme až na vrchol. Což se nakonec podařilo a zážitek to byl nezapomenutelný!

Minulou sezónu jste také hlásil návrat do Extraligy, když jste chytal za pardubický Svítkov. Jaké to pro vás bylo chytat po několika letech nejvyšší soutěž? A jaké to na Svítkově bylo? Co vám to dalo?

Byl jsem rád, že Svítkov projevil svůj zájem a já měl možnost v tomto týmu působit, i když jsem nakonec nastoupil jen do dvou zápasů. Hodně mi pomohlo, že jsem mohl každý týden trénovat s extraligovými borci, což jsem zúročil při zápasech v 1. Lize.

Vy jste s Poličkou měli rozhodování o postupu do nejvyšší soutěže, nakonec jste se rozhodli o prodej práv. Vy jste se ale objevil v extraligovém dresu Hostivaře. Jak k tomu došlo?

Nějaké debaty ohledně extraligy v Poličce proběhly, ale v současné chvíli a za daných podmínek není v našich silách v Extralize působit.

Před sezónou na jednom hokejbalovém turnaji jsem se potkal s Honzou Krtičkou a bavili jsme se o mém možném působení v Hostivaři. Jelikož jsem potřeboval doléčit zranění z prvoligového play off, kontaktoval jsem ho se zpožděním. A dohodli jsme se.

Vzpomínka na začátky Michala Šupíka v Hostivaři. Zdroj fotky: Archiv Michala Šupíka.

Návrat to byl velice příjemný, je to jako vrátit se domů

Vy jste již dříve působil v Praze. Kolik je to let? A byl to váš první klub, kde jste začínal? Jaké to je se na Hostivař vrátit?

Hostivař byla mým prvním klubem mimo mateřského Kolína a působil jsem zde v sezónách 2009–2014. Pocit je to neuvěřitelný, protože spousta nynějších tahounů „A týmu“ byly v té době ještě děti. (smích) Návrat to byl velice příjemný, je to jako vrátit se domů, protože z mého dřívějšího působení znám i většinu lidí, kteří se hokejbalu v Hostivaři od samého počátku věnují.

S Hostivaří se vám daří nad rámec dobře. Jste první, jaké ambice si tým klade pro tuto sezónu? A jaká je vaše role v týmu?

Jako tým si klademe ty nejvyšší ambice, ale samozřejmě ve vší pokoře a snažíme se makat zápas od zápasu a uvidíme, na co to nakonec bude stačit.

Má role v týmu je, být připraven vždy krýt záda skvělým hostivařským brankářům, kteří působí v A týmu, a zároveň být připraven kdykoliv naskočit do zápasu.

Vy jste odchytal zápas proti HBC Pardubicím. Týmu jste pomohl k výhře 3:6. Jaký to byl zápas? Jak těžké bylo chytat proti poslednímu týmu tabulky?

Myslím, že to byl pro všechny velice těžký zápas. Kdo zná Pardubice, tak ví, že se proti nim nikdy nehraje lehce, navíc u nich doma, a vůbec nezáleží na momentálním postavení v tabulce. Musím před našima klukama smeknout a poděkovat jim za předvedenou hru, navíc v ne úplně nejsilnější sestavě a s téměř důchodcem v bráně. (smích)

Čeho byste s hokejbalem ještě rád dosáhl? Chcete přidat druhý prvoligový titul? A co extraligová medaile s Hostivaří?

Já už se dlouhodobě hokejbalem hlavně bavím a jak už jsem několikrát říkal, že dokud budu zdráv a bude mě to ještě trochu trefovat, budu pokračovat v tom, co mám tolik rád a jakýmkoliv medailím se samozřejmě nebráním. (smích) Navíc když jsem od mé paní dostal k narozeninám nový věšák na medaile. (smích)